Odpověď:

Jakost poštovních známek i dalšího materiálu filatelistického zájmu je třeba vždy posuzovat komplexně - prakticky řečeno tedy "ze všech stran" - u známek tedy ze strany přední i zadní, u dopisních obálek i zevnitř (například vadí vytržená část hedvábné vložky, poznámky inkoustovou tužkou na vnitřní straně chlopně apod.). Jakékoli zásahy jsou přitom nežádoucí a mohou snižovat sběratelskou přitažlivost a tím i cenu. V praxi se však zejména u starších razítkovaných známek setkáváme s různými poznámkami (katalogové číslo, varianta, cena apod.) provedenými na jejich zadní straně, protože to tak někteří naši předchůdci prostě dělali (ovšem zrovna tak někteří lepili svěží známkami nálepkami s tvrzením, že nesbírají lep, ale známky - a jak to dopadlo). Proto je třeba takové "popsané" exempláře posuzovat vždy případ od případu a všímat si, čím, jak a v jaké rozsahu byla poznámka provedena - je samozřejmě rozdíl mezi malým číslem lehce načrtnutým v rohu měkkou tužkou (které jde snadno a beze stop vygumovat a nepředstavuje tedy prakticky žádný
problém) a mezi dlouhým slovem vyrytým přes celou zadní stranu velkými písmeny inkoustovou tužkou (které bez poškození známky odstranit nejde).
Prozíravý sběratel by při nákupu či výměně známek měl mít na zřeteli, že je jednou (on, nebo někdo z jeho rodiny) bude zase chtít prodat a uvážit, jak velký problém pro takový prodej bude uvedená "poznámka" představovat.
Určitou výjimku jsou poznámky nebo podpisy znalců, ověřující pravost
(upotřebené) známky nebo celistvosti, které na vzácnější filatelistický materiál někteří z nich v dávných dobách rukopisně umisťovali - ty většina sběratelů akceptuje a pro budoucí prodej nepředstavují žádný problém. U ostatních poznámek - jak jsem si právě ukázali - tomu tak ale být nemusí.

S přátelským pozdravem
Filatelie