Odpověď:

Milý pane Lahovský,
Vaše otázka je zcela na místě, protože výběr vhodného zásobníku je mnohem důležitějším rozhodnutím, než by se mohlo na první pohled zdát. Zaprvé jde o rozhodnutí na dlouhou dobu - zkušenost totiž ukazuje, že další potřebné zásobníky si sběratelé obvykle kupují stejného druhu, jako ty předchozí. A za druhé od zásobníku samozřejmě očekáváte, že do něj budete moci bezpečně ukládat své známky, což ovšem ne každý výrobek bezezbytku splňuje.

Zásobníky z Brna se u nás používají tradičně - už proto, že po desítky let sběratelé prakticky neměli jinou volbu. Teprve v posledních zhruba deseti letech se situace mění a na trhu se čím dál více prosazují zásobníky německých výrobců. Má to dva důvody. Jednak k tomu značně přispěly samy Brněnské papírny, které výrobu svých "výběrových knih" napřed výrazně omezily, a když se k ní ve větší míře po čase opět vrátily, zásobníky dramaticky zdražily. Z původní ceny zhruba 90 Kčs (za 16 listový) stojí nyní bezmála desetinásobek. V situaci, kdy koruna naopak vůči euru dramaticky posílila (to je ten druhý důvod), je to mnohem více, než stojí obdobné zboží z dovozu, na nějž nyní čím dál více sběratelů přesedlává.

Je to přitom škoda, protože brněnské zásobníky byly a jsou vyráběny odlišnou technologií než německé, což má své světlé i stinné stránky. Jejich zasouvací pásky jsou vsazeny do kartonu a mohou tak být vyšší a hlavně mnohem pevnější, takže v nich známky lépe drží. Německé zásobníky naproti tomu mají pásky lepené, a jsou tedy nižší a vesměs značně volnější, takže známky se v nich při manipulací s knihou snadněji sesunou ke straně nebo i vypadávají (aršíky v nich nedrží skoro vůbec). Nevýhodou pevných pásek zase bylo, že jejich horní hrana mohla časem do známek protlačit rýhu - jak často vidíme na sbírkách ČSR II, zejména pokud jsou známky zasunuty přes sebe (série) a tvoří tedy silnější vrstvu. U starších brněnských zásobníků se někdy vyskytl problém s jakostí plastové fólie, z níž byly pásky vyrobeny - protože obsahovala změkčovadla nevhodně působila na papír známek, zejména pokud obsahoval určité opticky aktivní látky (např. fl 1). Po delší době uložení se pak pod UV lampou dolní část známek jevila odlišně než část horní (byly tedy prakticky poškozené). Tento problém by však měl být u nových zásobníků již odstraněn.

Podobné potíže však mohou nastat i s jinými zásobníky, a proto je třeba uložení známek věnovat patřičnou pozornost. Dražší exempláře pak rozhodně doporučujeme před zasunutím za pásku vložit ještě do kvalitní pošetky (např. Hawid nebo jiného renomovaného výrobce). Zásobníky samotné je třeba ukládat jako knihy v knihovně, tedy nastojato (rozhodně ne naležato a už vůbec ne v silnější vrstvě!), pokud možno volně (tedy ne příliš zmáčknuté k sobě), v stinném a suchém, ale ne přesušeném prostředí (doporučuje se zhruba 30 - 40 % relativní vlhkosti) a samozřejmě v prostředí pokud možno bezprašném. Není jistě třeba zdůrazňovat, že je musíme chránit i před škodlivými mikroorganismy a hmyzem. Zásobníkům a známkám v nich svědčí občasné prolistování, při němž mimo jiné můžete i zkontrolovat, zda jsou skutečně v pořádku.

Mnoho úspěchů ve sbírání známek
Vám přeje Časopis Filatelie