Odpověď:

Okraje přepážkového archu (jak se přesně jmenují) se u známek tištěných z desek o větším počtu polí nutně vyskytují jen u části z nich - už to je cosi, co z nich v očích některých sběratelů "dělá něco lepšího", protože se to u většiny známek pocházejících "zevnitř" archu nevyskytuje.
Ale tento důvod by pro většinu filatelistů asi nebyl dostatečným k tomu, aby okraj u známky ponechali - už proto, že se obvykle nepodaří mít všechny známky ve sbírce nebo alespoň ročníku s okrajem na stejné straně (řekněme dole; to se obvykle podaří nanejvýš u jednotlivé série - pokud tedy nemáte protekci u filatelistické přepážky pošty nebo svého novinkáře v Klubu filatelistů SČF), takže jejich různá podoba ve sbírce působí nesourodě.
Navíc se známky s okrajem nevejdou do předtištěných políček albových listů, na nichž jejich přesahující plocha ruší jinak symetrické uspořádání. Proto většina sběratelů takový okraj odtrhne, nebo alespoň ohne pod známku (kde se však může časem přilepit). U generálních sbírek jde o pochopitelný postup, protože v nich okraje archu nemají prakticky žádný význam. Jedinou výjimkou jsou známky s kuponem umístěným na okraji přepážkového archu, které u nás vycházely ve druhé polovině 40. let minulého století. Ty sice pošta ve svých propagačních materiálech vyobrazovala s odtrženým uzoučkým okrajem archu (takže šlo jen o známku a kupon), což vedlo k tomu, že řada filatelistů tento několikamilimetrový okraj pracně odtrhávala. Po čase se však ukázalo, že udělali chybu, protože sběratelská praxe se postupně ustálila na tom, že kupon okraj mít musí - takže známky s kuponem a odtrženým okrajem se staly méně a méně hodnotnými a dnes už o ně prakticky nikdo nestojí. Jde o hezký příklad toho, že řídit se slepě doporučeními autorit - v tomto případě Československé pošty ve druhé polovině 40. let - může přinést víc škody než užitku.
Trochu jiná situace je u známek z malých přepážkových listů - například o 4, 6, 8, 10 či jiném malém počtu polí. Tady má okraj každá známka, takže jeho ponechání z ní nečiní nic výlučného. Ovšem i na tyto známky se vztahuje alespoň část důvodů, které uvádíme níže.
Jiným případem jsou totiž specializované a studijní sbírky, kde ponechání okraje archu u známky má řadu důvodů. Prvním je skutečnost, že jde o jediné místo na známce, kde jsou zachovány celé perforační otvory (na ostatních stranách jsou jen jejich poloviny). V případě, že by se ukázalo, že k perforaci bylo použito více nástrojů s různým průměrem razníků (např.
tzv. malé, střední a velké perforační otvory u známek ČR), jde tyto rozdíly snadněji identifikovat. Dalším důležitým důvodem k ponechání okraje je snadnější identifikace známkového pole, což je důležité při vyhledávání deskových vad a typů (což má ale zase ten důsledek, že později odhalené deskové vady nacházející se na známkových polích ležících v okrajových řadách a sloupcích archu jsou často běžnější a tedy i levnější než ty "zevnitř", protože řada sběratelů si ponechala známky s okrajem nebo rohové, zatímco těmi ostatními se více frankovalo nebo se rozptýlily do běžných sbírek, a rovněž není tak snadné na nich tyto vady najít). U známek s rozdíly v papíru se nepotištěná plocha okraje hodí k jeho snadnější identifikaci. U starších neupotřebených známek s okrajem lze snadněji rozpoznat případnou reparaci lepu (už proto, že jde o větší plochu). A důvodů pro ponechání okraje bychom našli více. Některé možná dnes ještě ani neznáme, protože je přinese až budoucí sběratelská praxe.
Pokud tedy máte v svých zásobnících dost místa, raději okraje neodtrhujte - konec konců udělat to můžete vždycky, zatímco naopak to už nejde.
Ve sbírání vám přejeme hodně zdaru

Redakce časopisu Filatelie