Po habsburském mocnářství okupovala Opatiji Itálie, poté byla součástí Jugoslávie a nyní je jedním z nejkrásnějších měst v Chorvatské republice. To vše se promítá do poštovnictví, včetně přetisků rakouských a italských známek, cenzurních razítek, pokusu o použití známek FIUME v Opatiji, atd. Propracovaný exponát je na dobré cestě brzy dosáhnout soutěžního rozsahu pěti rámů.

Exponát čís. 683 – Dvojjazyčné slovensko–německé poštovní nálepky na Slovensku (1941–1945) vystavil bratislavský badatel a předseda slovenských jurymanů Miroslav Bachratý. Na ploše jednoho a půl rámu ukazuje většině z nás dosud neznámou oblast z poštovních dějin Slovenské republiky, mezi našimi filatelisty obecně známé spíše jako Slovenský štát. Ve sledovaných letech byly tamní pošty v místech s nejméně dvaceti procenty Němců nebo k Němcům se hlásícího obyvatelstva vybavovány dvojjazyčnými nálepkami na doporučené zásilky, na cenná psaní i na balíky. Šlo o tzv. německé jazykové ostrovy, kde i názvy obcí byly podle mezistátní dohody s Německem dvojjazyčné: Horné Ponitrie (Hauerland), okolí Kremnice, horní a dolní Spiš a také hlavní město Bratislava s okolím. Autor na dvou úvodních listech podává slovensky a německy vyčerpávající výklad historického vzniku této situace včetně přehledné instrukční mapky. Pokud jde o literaturu k dané problematice, zdá se, že je k dispozici pouze to, co napsal sám v dnes již zaniklém časopise Zberateĺ č. 3/1997 a 7/2004.

Očividná ojedinělost exponátu mě přiměla k telefonickému kontaktu s kolegou Bachratým. Jak řekl, trpělivě vyhledával a shromažďoval celistvosti plných dvacet let. Některé z nálepek malých pošt viděl za ta léta jen jednou, V–nálepka z cenného dopisu z pošty Bratislava 4 / Pressburg 4 bude s velkou pravděpodobností dokonce unikátem. Shromážděný materiál plně odpovídá i kritériím FIP pro poštovně–historické exponáty, kde se hovoří o opakovatelnosti exponátu. Podobný exponát asi ve druhé verzi od jiného sběratele hned tak neuvidíme. Autor své necelé dva rámy dosud nevystavoval, neboť mu to současná pravidla vlastně ani nedovolují. Pokud by materiál vystavil jako jednorámový exponát, musel by devět listů vyřadit a tím svoji práci deklasovat. Na pět rámů materiál nesežene – pokud si dobře pamatuji, postěžoval si mi asi takto: „Na 5 ramov sa to nikdy nebude dat rozšírit, aj keby som to mohol zbierať ešte dalších 50 rokov. Takže EXPONET je ideálna platforma pre takéto exponáty“. Přejme našemu kolegovi, aby ho některý z návštěvníků EXPONETu nebo ze čtenářů našeho časopisu překvapil další dosud neznámou dvojjazyčnou nálepkou. Zasloužil by si to.

K prohlídce obou exponátů stačí navštívit www.exponet.info

Komentář připravil Josef Šolc